Bublání. Fontánka běží letos poprvé a mně její zvuk připomíná parné letní dny, které mám tak ráda. Nakláním slunečník, aby mi slunce nesvítilo přímo do očí, když zachycuju slova do deníku na svém klíně. Sivá slova nakloněná doprava, psaná tužkou se zebrovitými proužky. Od té doby, co znám H., píšu tužkou moc ráda.
"Je to!" zvolá najednou t. stojící v "polní" kuchyňce. Svolává jedlíky k večeři. První jidlo venku. ♥
Vzduchem se prohání hmyz. Sem tam se zaleskne pavučina. Vše je ozářené jasem slunka, které se pomalu přibližuje k horizontu. Užívám si zpěv ptáků proložený hovorem nebo zvukem letadla, jehož jedinou viditelnou stopou jsou dvě tenké linky oddalující se od sebe, aby se nakonec úplně ztratily.
Zkouším opatrně, jestli se už čaj, který jsem si vzala s sebou, dá pít. Vzduch okolo se rázem naplní kořeněnou vůní a já se ji marně snažím zařadit do správné kategorie. Badyán? Kardamom?
Obracím list a nedá mi to, abych nezvedla hlavu od popsaných řádků. Pozoruju květenu sousedních zahrad, ale hlavně rozkvetlé stromy hrající hlavně růžovou a bílou barvou.
Přilétla vlaštovka. Raduju se na jejím bujarým letem. A už tu má kamarádku.
Slunko zapadá za kopec. Téměř okamžitě mou pokožku na holých pažích olízne chladnější závan vzduchu.
Den končí.
Těším se, co přinese ten další.
