Vlkoš a spol.

 

 

Je náš. ☼

Velký mač započal.

Vedu si zatím dost bídně.

 

 

Když jdou chlapi nakupovat...

Zeměguľa na krk (svět mi leží u ... /na/ krku). :o)

V ňuňu krabičce - mé šedopuntíkaté srdéčko plesá!

♥

 

Rýma jak šráky...

Kapky, šípkový čaj, med, kapesníky...

 

Jaro v košíku.

Zima za oknem.

☼

d.n.e.s.

 

Dnešní východ. 

Zmapomavý krůček po krůčku, paprsek po paprsku.

 

Příprava na jogurtování.

M. na domácí jogurt zatím nezabral. 

Mě nejvíc chutná s rybízovou marmeládou. 

Léto v každé lžičce. 

 

 

 

Odpoledne divočení s Obludkou na zahradě.

 

Celý den doprovázen slovem J. Duška.  

Pro zájemce TUTOK.

☼

O(d)barvuju...

 

Mrazivé a větrné ráno.

Do oranžova. 

V zimě můžem sledovat východy slunka od stolu ze snídaní.

V létě se musíme kouknout o hodný kus dál vlevo.

 

 

 

U stolu zase do zelena.

Petrželka, libeček, krokusky...

V plánu byla kuřecí polévka.

Ze sklepa jsem donesla i celer, a tak se nakonec vařily polévky dvě.

Celerová polévka

Celer očistíme a nakrájíme na kostky. Přidáme zhruba stejné množství nakrájených brambor. Zalijeme vodou, okořeníme bobkovým listem, kuličkovým pepřem, solí a zeleninovým bujónem. Vaříme doměkka. Rozmixujeme. Můžeme vylepšit smetanou. Nakonec přidáme libeček a petrželku.

 

 

Bílá, šedá, červená.

Vlajkoví kuchyně. 

 

A relax v tmavém tyrkysu. 

Svět nemusí být růžový...

...stačí, když bude modrý. ♥

 ☼

2 v 1

 

 

dárek od G. P.

Sic měl určitě starostí habaděj, vzpoměl si i na nějaký prezent.

To se cení.

Beautiful, thanks.  ♥

 ☼

Kniha týdne (a asi i měsíce)

 

Co věta, to perla. 

Těžká literatura.

Svědčí o tom i fakt, že jsem ji měla rozečtenou přes půl roku. Ještě přesněji - před několika měsíci jsem ji odložila s tím, že je to na mně moc silný kafe. 

Předevčírem jsem po ní sáhla znovu. V poslední době mě vůbec více zajímá spíše duchovní literatura než beletrie. 

Vyndala jsem ji tedy z poličky a řekla si, že to přeci jen zkusím dočíst.

Vyplatilo se to. Přinutilo mě to zamyslet se a konečně VIDĚT věty (černé na bílém), které se několik týdnů nazpátek vynořují z okolního světa a snaží se dostat do mého podvědomí.

Potřebuju si ji přečíst ještě jednou. Potřebuju si ji ještě jednou prožít. Snad už napořád... ♥

 

☼

d.n.e.s.

 

První kvítek na miniorchidejce už se rozvinul. Toto je zároveň má první povedená fotka s manuálním zaostřením. Jupíjou!

 

 

M. se konečně dočkal dárku od Ježíška, který měl krapítek spoždění. Teď máme měřičů větru spoustu. Mě osobně se vizuálně nejvíc líbí ty, co se zapichují do květináčů a do kterých fouknu pokaždé, když kolem nich procházím. 

Tenhle nový je ta správná hračička pro milovníka excelových tabulek, jako je můj muž. Dá se totiž propojit s počítačem a meteorologický fanda tak může sledovat spoustu grafů a přehledů o teplotě, tlaku a srážkách i několik let pozadu. Jak jinak než v excelu. 

 

 

 

Odpoledne na Montebůů bylo chladné a větrné. Tenké bezprstové rukavice nebyla úplně ta správná volba, sice jsem mohla lépe fotit, ale prsty jsem měla úplně skřehlé. Benjimu zima nevadila. Skákal po hlavě (spíše tedy po čumáku) do každé díry okolo cesty a snažil se chytit myš, která už byla dávno včudu. U kapličky bylo tolik krtinců, mamča by tam určitě "juchala". :o))) Poslední dobou řeší jen krtky na zahradě. Už si z ní děláme legraci, nebaví se o ničem jiném, než že zas musela koupit "dynamit" na ty její potvory.

 

 

Započat nový "há projekt". Měla by z toho být šála, ale co z toho nakonec vyleze těžko říct. Třeba úplně něco jiného. I když šála by se hodila...

 

Dnes jsem při úklidu našla chobotnici. Jéje, to bylo radosti na starém bělidle. Kdysi jsem ji hledala a nemohla ji najít. Tato je mužova. Já měla šedou. A pak taky kuchaře. Jenže co se nestalo. Mamča dělala pořádek (to ona ráda) a vyhodila mi je (to ona ještě radši). Upsss. No co už teď...

Ještě pamatuju vlka, co chytal vajíčka. Nosíval ji k nám Pepa, co chodil za sestrou. Vždycky mě s ní uplácel, abych jim nedělala křena. :o) Jó, to byly časy... 

☼

Retrospektivně II aneb Týden v obrazech

 

 

 

☼

Retrospektivně

 

Poslední neděle dlouhé vánoční dovolené byla ve znamení "motýlků v břiše". Legrační - tenhle anglický výraz pro nervozitu. Nevím, kde jsem k "motýlkům" přišla já, trpěla jsem jimi naposledy před zkouškami, ale v pondělí se žádná nekonala. 

Chtělo to prostě a jednoduše rozházený žaludek trošku zklidnit dobrým papu a šumajda pomůže vždycky. Základem je mrkev, petržel a žampiony osmažené na másle s kmínem a solí. Poté se přidají kostičky brambor, zalijí se a vaří doměkka. Na konci přidávám smetanu, která celou polévku povznese do sfér delikates.

 

Na další den to chtělo zas nějakou mňamku na posilnění nervstva. Přeci jen - první pracovní den - se většinou pekelně táhne a člověk se nemůže dočkat konce šichty. Takže obalit nervy čokoládou zamíchanou do mafinů. Nainspirovala jsem se TUTOK, origoš recepis TUTO. S autíčkem jsem to, Jani, teda nezkoušela, ale upečené mafiny mě velice mile překvapily. Těsto jsem jen více naředila mlékem, připadalo mi dost tuhé. Banán jsem dala jeden a místo čokolády na vaření jsem zamíchala tyčinku ledových kaštanů. Přidávám do kuchařky, upeču zas.

 

Nejsvětlejším okamžikem celého dne byla tato Skřítka, kterou jsem dostala od mamky D. Děkuju, je naprosto úžasná.  ♥

☼

Domkem nedomkem (12)

 

Právě… jsem zapla pračku a k písí si donesla "spešl" misku se sušenými jablíčky. Arašídy se u nás nekonzumují, chuděra by byla jinak nevyužitá... Vlastně, ona celá ta sada třech misek je plněna úplně něčím jiným, než k čemu je určena. Chipsy jí jen M., tyčinky já jen na silvestra... 

Za tu chvíli, co jsem napsala tento odstavec, jsem křížaly stačila spořádat, musím jít dosypat. :o)

 

Venku… se poslední dny střídá šedavo s občasnými záblesky polojasné oblohy s mlžnými horizonty. Včera jsme se byli projít na Montebůů, jen tak bez foťáku a bylo fajně. Ani známky po sněhových vánicích a popravdě se mi po nich ani nestýská. Však ony ještě přijdou...

Na zahradě... je mokro a blátivo. Sem tam jdu zkontrolovat kabátek na levanduli, ale jinak se tam nic moc dělat nedá. Taťka ještě stihl dodělat druhou kamennou zídku, zas tam budeme mít krásněji.

 

 

 

V domku… se peče, vaří, čistí koberce, zkouší novoty... A taky se popíjí zelenožlutý čajík, aby bylo stále dobře naladěno. Pustila jsem se do výroby domácího jogurtu, páč doma urobené většinou taky lépe chutná. Sranda toto, měřit teplotu mlíku. Už máme ochutnáno a šmakuje! Na parapetu pro změnu klíčí čočka. Co taky se zbytkem sáčku z Nového roku, žjo? Luštěnovatí sice jsme, ale spíše fazoloví. :o) Klíčenky už lezou, tož se necháme překvapit.

 

Čtu… ježíškovskou literatúru (nejlíp u snídaně) a další knížka už je na cestě. 

Plánuji… další polštář a něco na krk, aby se ruce zabavily, protože když nic nedělají, vymýšlí hlava kraviny.

Top obrázek…

 

☼

Konce a začátky

 

 

Včerejšek nezklamal. 

Ve stylu herního mače. 

Máchání kostkou, že lítala po celém stole - s výsledkem - jednička.

Aby do toho husa kopla. :o)

Taky muchlání se zarostenou a vykoupanou Obludkou prokládané utěšováním před ozvěnou rachejtlí. 

Kdo nemá psa, nepochopí.

Klábosení, chechtání nad kronikama, vzpomínání, háčkování a čtení...

Noc docela v pohodě, zato ve čtyři ráno srandy hromada, to když nás Benji vypekl a ustlal si na křesle.

 

Do nového roku to chtělo vkročit s nějakým netradičním neokoukaným receptem. 

Dokončovací práce jsem si vzala k hlídání čočky na plotně, páč s touto luštěninou mám opravdu pramalé zkušenosti. 

Však taky M. nevěřícně kroutil hlavou, co že to bude k obědu. 

Jestli to bude vůbec k jídlu. 

Tak jsme spolu začali čarovat a ze zdravého receptu udělali výbornou mňamku.

Čočkové placičky jako příloha

1/4 kg čočky uvařené doměkka slijeme a necháme vychladnout. Přidáme nadrobno nakrájenou cibuli, 2 najemno nastrouhané mrkve, 2 rozetřené stroužky česneku, 4 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce maggi omáčky, podle chuti majoránku a kari, pepř a sůl + 1/2 hrnku hladké mouky. Zamícháme, uňanchňáme placičky, obalíme ve strouhance a usmažíme.

 

Pak už se jen šilo, stehovalo a stříhalo...

A piškvorkový polštářek je na světě. ♥

☼