Deníkový

Mé kročeje po ránu vedou k oknu, otevřu ventilaci, žaluzie. Zkontroluju teplotu na teplomíře, obhlídnu situaci venku (sníh, déšť, mlha). Dnes se mi dobrého rána dostalo od kulaťoučkého měsíce a oblohy poseté hvězdami. Ňuch!

Cestou ke garáži.

"Co je to támhle? Severka?"

"Na jihu?!"

"Aha, takže Jižanka."

V Uličce jsem zaslechla zpívat ptáky. Takový soukromý ptačí koncert jen pro mně. Magical Mountain se rýsoval na pozadí sytě černomodrofialové šmrcnuté růžovou po okrajích. Den se začíná natahovat. Fascinovaně jsem na něj koukala i ze svého sedadla v autobuse a nechápala, jak ostatní mohou být k této nádheře slepí. Nepřítomně koukali jen před sebe, nedívajíc se doleva doprava.

Na náměstí jsem vstupovala ve stejném okamžiku, kdy zhasli veřejné osvětlení. Fasády domů měly zvláštní odstín a v oknech se odráželo rudo východu.

Úterý mohlo začít...

... v obraze ...

 

 

 ☼

P. S.

Pondělní večer na téma Lesní hů. ♥ Život prodloužen zas o nějaký ten čásek...

Tak nějak o ni(ě)čem

Jsou dny tyrkysové a jsou dny stojící za starou bačkoru. 

Na horské dráze jsem nikdy nebyla. 

Dokážu si však přestavit, jak se nitro propadá, když se sjíždí s nejvyššího vrcholu.

Minuty plynou, oči koukají, aniž vidí, a v hlavě je prázdno. 

A pak najednou střih, nádech a jede se dál.

Jsem ráda, že to ještě umím.

Má záchranná brzda naštěstí nezrezivěla. ♥

 

 

 

 

A tak si říkám...

Někdy musí být smutno, aby zas brzy mohlo být veselo.

 ☼

S. a š.

Sobotěnka.
Navíc ocukrovaná slůnětem na horizontu.
Ráno jsem měla pocit, že východ slunka se posouvá směrem doleva, i když teď při zkoumání fotek z ledna už si nejsem tak jistá. Každopádně sobotní východy miluju tak jako tak. 

 

 

 

V týdnu jsem dokončila šálu inspirovanou Annette (TADY). Její stránky mám moc ráda; tři děti a ještě najde čas i na svůj koníček. 

Tahle šála mě bavila, hlavně kombinování čtverců v závěru. Tmavě tyrkysová - ta je moje. Třásničky na konec, bez nich to nebylo cosi ono. Snad se bude L. líbit. 

Jinak sobotěnka fajnová. 

Obídkek, pak čtení s latéčkem, háčkování... 

Byli jsme i na krátké procházce, pokochat se okolními kopečky.

Bylo dost větrno. 

Domů jsem se vrátila prokřehlá.

Naštěstí jsem si vzpomněla na bylinkové sirupy ve špajzíku.

☼

V šedi a v barvě

 

 

Kačina minioslava.

Batman triko, soví brožka a hůůů blištěk na pištěk. 

Ale taky mámin (tradiční) máslový piškot s (netradičními) želé bonbony, aspik a rajčatová pizza.

Tyrkys vlasy alá mořská víla.

Smart a hodina klavíru.

Bílá krabice s fotkama. 

Dům, kuchyň, zahrada, Čalovo... ♥

Vzpomínky, smích, slza v oku...

Černobílo pokračovalo i po návratu doma prohledáváním vlastních zásob.

A pak zase v barvě.

Retro mistička od Lenči našla konečně uplatnění.

Bílohnědé kamínky ve skle.

Dvoje papuče od mamči pletené po anglicku.

Podložky pod hrnky.

Kompot s piškoty.

 

 

 

☼